Anglie 2017

A před námi je další loučení. Budíme se do posledního dne v hostitelských rodinách. Odchod je navíc posunut o 15 minut oproti normálu. Rychle tedy snídáme a běžíme dobalit poslední věci, které přijdou do kufru a budou po další dva dny zavřené v zavazadlovém prostoru.  Kontrolujeme celý pokoj, zda jsme něco nezapomněli a s rodinou se vydáváme na poslední cestu na meeting point. Tam již čeká řidiči hýčkaný žlutý autobus. Opět plníme jeho břicho, které celý týden zelo prázdnotou. Řidiči skládají různě veliká zavazadla jako trojrozměrné puzzle a snaží se vyšetřit místo pro nákupní tašky. Ano, dnes náš čeká ten dlouho slibovaný rozchod ve městě Coventry. Nejprve ale trocha historie. Po zaparkování autobusu ve středu města se vydáváme na malou obchůzku. Kroky nás vedou k radnici, kde právě probíhají dny otevřených dveří. Vítají nás průvodci v dobových kostýmech a seznamují nás s historií města. Probíhá ukázka soudobých řemesel s názornými ukázkami. V těsné blízkosti ra

V 11:45 s naši cestovatelé nacházejí na hraničním přechodu Rozvadov a je upřesněn čas jejich příjezdu na 13:50 - 14:00 hodin.

V této chvíli - 10:15 se žlutý autobus s našimi žáky a učiteli nachází nedaleko Norimberka. Předpokládaný čas příjezdu se tedy nemění.

Naši cestovatelé se právě nalodili v Doveru na trajekt, který odjíždí do Dunkerque ve 22: 00 hodin. Je tedy jasné, že do Prahy přijedou v avizovaném předstihu a to mezi 14:30 a 15.hodinou zítra odpoledne. Doufejme, že moře bude klidné a cesta přes půlku Evropy bez komplikací. Další informace budou k dispozici zítra dopoledne a po poledni můžeme očekávat již telefonáty od dětí z našich hranic na Rozvadově.

Vytrhávám Vás z krásně psaného deníku, který pro Vás každý den tvořila paní učitelka Zuzana Oulíkové, toho času na mateřské dovolené, a píši stručné informace. Řidiči vypočítávali cestu a pokud půjde vše ideálně, tak bychom mohli stihnout trajekt ve 22:00. Jinak byl naplánován další trajekt, který jede až v 0:40. Pokud bychom tedy stihli dřívější trajekt, tak bychom i do Prahy přijeli dříve. Tuto informaci budeme schopni upřesnit v ranních hodinách. Jsme domluveni s Barborou Tocháčkovou, že jí informaci pošleme a ona ji vloží na blog. Je mi jasné, že Vám určitě i děti budou volat a snažit se Vás informovat o čase příjezdu. Aktuální zprávy naleznete také zde. Držte nám palce, ať máme zítra dobré počasí a cesta ať v klidu ubíhá.

Je pátek, tedy poslední pracovní den v týdnu, tedy i poslední školní den. Jedeme do školy a naše kroky už vedou do známých míst hotelu, kde čekáme na lektory. V první pauze svačíme tousty, které se už stávají spíše sprostým slovem a mnoho z nás už je „nemůže ani cítit.“ Na závěr druhého výukového bloku se skupiny se svými lektory schází ve společných prostorách salonku a lektoři děkují za aktivitu a pozornost ve výuce, motivují děti k další práci na své angličtině. Ty jim, prostřednictvím Lauřina proslovu také děkují za smysl pro hravost v hodinách, trpělivost a společně strávený čas. Po obědě odjíždíme na středověký hrad Warwick, ležící ve stejnojmenném městečku na řece Avon. Vstupujeme hlavní branou, která byla dříve součástí královských stájí. Pohled ihned zaujmou nárožní věže, sloužící k dobrému výhledu při obraně hradu. Hned další pohled a zároveň kroky vedou k opevnění u vstupu, kde systémem dvojitých hradeb a věží měl při napadení hrad zajištěnu obranu na nejsla

Dnešním dnem se pobyt v rodinách přehoupl do druhé poloviny a ráno se stává pro většinu běžnou rutinou. Tousty, cereálie, svačina, příjezd nebo příchod k autobusu, přejezd ke škole, ranní blok výuky, svačina, druhý dopolední blok anglického jazyka, oběd, záchod a hurá na odpolední výlet.  A kam že zavítáme dnes? Bude to starobylé město Cambridge. Městečko si opravdu zaslouží být nazýváno studentským. V podstatě je to jedna velká univerzita, kde 100 tisíc obyvatel žije v těsné blízkosti s 22 tisíci studenty a dalšími stovkami turistů. Cambridge je jednou z nejstarších univerzit na světě, a připočteme-li britský smysl pro tradici, ocitáme se při příjezdu jednou nohou o několik staletí zpět v čase. Zastavujeme se u dřevěného Matematical bridge přes řeku Cam. Most je opředen legendou, že jeho konstruktérem byl Isaac Newton, který studoval na Trinity collage a k jeho konstrukci použil pouze dřevo. Jiná legenda praví, že most pochází z Číny a v jeho konstrukci je ukryta matematická

Hola hola, škola volá. Dnešní dopoledne vyrážíme opět do hotelu, kde nás čekají lektoři, plni elánu. Výuka rychle utíká a lektoři jsou opět s průběhem spokojeni. Děti vypadají také nadšené, když přichází do salonku na pauzu. Stejný pocit nabýváme, když se vrací z druhého bloku výuky. Rozkrýváme, co nám naše rodiny připravily k obědu. Už bez většího překvapení objevujeme toust. Někdo plněný šunkou a sýrem, jiný vajíčkovou pomazánkou. Ještě stále nám přijdou k chuti. Nechť to vydrží co nejdéle! Cesta autobusem dnes není ani na jeden film. Čeká nás návštěva Woburn safari parku, kde se můžeme těšit na více než tisíc zvířat na 150 hektarech. Park umožňuje, aby návštěvníci projížděli mezi volně pohybujícími se zvířaty. Vydáváme se tedy nejprve na tzv. Road Safari, které je rozděleno na úseky. V prvním  projíždíme kolem klidných nosorožců, hravých medvědů, mezi nimi se pasou antilopy a lesní buvoli.  Velká železná brána, ke které přijíždíme, zvedá hladinu adrenalinu. A také právem

A je tu další ráno. Zvoní budík, na stole cereálie, toust, obědový balíček. Malá změna v dnešním všedním dni ovšem je. Dnes není dopolední výuka a čeká nás celodenní výlet. Kontrolujeme počasí pohledem z okna a není to moc optimistický pohled. Nebe nad domy je šedé a vyhrožuje deštěm. Přibalujeme tedy navíc nepromokavou bundu a mysl ladíme optimistickými myšlenkami. Scházíme se u autobusu a vyprávíme o zážitcích z minulého večera, vyzvídáme, zda se i ti stydlivější odhodlali k alespoň drobné konverzaci. Ještě se to všem nepodařilo, a tak vymýšlíme a připravujeme strategie, jak je možné se zapojit. Držíme palce, ať se to podaří! Všechny děti sdílejí pozitivní zážitky se svými rodinami, někdo koukal na fotbal, někdo si vyprávěl o svých rodinách. Ani si nevšímáme, že autobus se naplnil a vyjíždí směr Notingham. Je před námi cesta na jeden film, čehož využíváme, nasazujeme sluchátka a boříme se do kožených sedadel autobusu.  Po cestě vydatně prší, ale neztrácíme optimismus. A už

Půl sedmé - zvoní budík, na stole jsou připravené nejrůznější cereálie, voní opečený toust a náhradní maminky a tatínci servírují snídani. Tak takhle vypadá pravé anglické ráno? Zvědavě se vyptáváme všech příchozích do žlutého autobusu a ano, takto opravdu vypadá. Děti vypráví, jaké rodiny je přivítaly, co měly k večeři, co se o rodinách dozvěděly a další a další informace, které jsou tak cenné pro ujištění, že je o všechny dobře postaráno. A ještě ani nedozněly zážitky z první výzvy, už parkuje náš žlutý autobus u viktoriánského hotelu a stojí před námi výzva další.  Kde se budeme učit? V jakých skupinách?  A co lektoři? Právě přišel čas první hodiny s rodilým mluvčím. Plníme velkou společenskou místnost, ve které nás vítá energický Mike a ujímá se úvodní řeči, seznamuje nás s pravidly dopoledních lekcí, rozděluje do studijních skupin a odkazuje na učebnu, ve které budeme přijímat anglický jazyk prostřednictvím nejrůznějších výukových metod. Už v pauze si lektoři pochvalují průběh v

A je to tu zase. Již podeváté přistavuje Student Agency svůj žlutý autobus k naší škole. Řidiči plní jeho hladové břicho rozměrnými zavazadly, rodičovské oči kontrolují povinné dokumenty v obálkách a děti se srdečně zdraví se svými kamarády. Ano, Hanspaulka opět vyráží na devět dní do Anglie. Tentokrát tímto výletem zahajujeme školní rok a jistě to bude zahájení velkolepé.      Autobus se rozjíždí, ruce za sklem mávají, oči rodičů se plní slzami....no dobrá, chvíli děti mávaly, pak zapojily sluchátka do televize, kterou má každý před sebou a na Evropské už jsme o nich nevěděli. A rodiče? Ti si po tom celodenním shonu okolo balení snad konečně jeli dát v klidu kávu. Ani jeden film nedokoukáme a záhy nakupujeme kávu i my učitelé u rozvadovského McDonaldu. Překračujeme hranice a míříme do Frankfurtu, kde vysazujeme třetího řidiče a už vyčistit zuby a spát, další zastávka ve francouzském Calais, kde máme na 7.45 objednán trajekt pro přeplutí kanálu La Manche. Do karet nám jen nehra