Neděle 3.9.

A je to tu zase. Již podeváté přistavuje Student Agency svůj žlutý autobus k naší škole. Řidiči plní jeho hladové břicho rozměrnými zavazadly, rodičovské oči kontrolují povinné dokumenty v obálkách a děti se srdečně zdraví se svými kamarády. Ano, Hanspaulka opět vyráží na devět dní do Anglie. Tentokrát tímto výletem zahajujeme školní rok a jistě to bude zahájení velkolepé.

   

 Autobus se rozjíždí, ruce za sklem mávají, oči rodičů se plní slzami....no dobrá, chvíli děti mávaly, pak zapojily sluchátka do televize, kterou má každý před sebou a na Evropské už jsme o nich nevěděli. A rodiče? Ti si po tom celodenním shonu okolo balení snad konečně jeli dát v klidu kávu.

Ani jeden film nedokoukáme a záhy nakupujeme kávu i my učitelé u rozvadovského McDonaldu. Překračujeme hranice a míříme do Frankfurtu, kde vysazujeme třetího řidiče a už vyčistit zuby a spát, další zastávka ve francouzském Calais, kde máme na 7.45 objednán trajekt pro přeplutí kanálu La Manche. Do karet nám jen nehrají zpřísněné kontroly na britské pasové kontrole. Tvoří se velké fronty autobusů, čas ubíhá a my se ne a ne dostat na řadu. Stihneme to? Tak rychle z autobusu, vystát frontu do kontrolní budovy, prokličkovat koridorem k celníkům a takřka za jízdy naskočit do autobusu. To vše z optimistickým nasazením zvládáme na jedničku a díky tomu stíháme objednaný trajekt. Vzhůru na palubu!

Výhodou ranního trajektu je příjemná teplota na horní palubě, odkud posíláme společnou fotografii. Počasí nám oproti deštivé cestě Německem přeje a užíváme oslňující záře bílých doverských útesů na britském pobřeží, jehož dominantou je Dover castle. Každoročně okolo největšího anglického hradu, "klíče do Anglie",  jen projíždíme a vyslechneme si pouze příběhy , kterými je opředen. Tentokrát ale měníme dějiny a po krátké procházce po pobřeží se ho chystáme dobýt. 

A podařilo se. Procházíme branou středověkého opevnění a vydáváme se na průzkum všech hradních zákoutí. Interiéry jsou barevné, bohaté na dobové předměty. Z vrcholu věže užíváme výhledů na moře, přístav a okolní pastviny. 

V půl dvanácté se scházíme na sokolnické show. Snažíme se porozumět množství informací o předváděných dravcích a zároveň v úžasu pozorujeme ladný let dravců nad našimi hlavami. Aktivní dobrovolnice Anička dokonce zakusila slávu při demonstraci lovu orla, který má zálusk na běžící kořist. Anička naštěstí nebyla tou běžící kořistí a můžeme potvrdit, že s námi bez úhony odjela do Northamptonu. 

Tam na ní i na všechny ostatní čekají nové hostitelské rodiny. Děti dostávají poslední pokyny a důležitá telefonní čísla, pak zhluboka nadechnout, usmát se a vzhůru k náhradním rodičům. Autobus se nám vyprazdňuje, kufry na chodníku ubývají a z parkoviště odjíždí poslední auto s učiteli. Těšíme se na zítra. Dobrou noc.